Vývoj a domestikace
18. 5. 2008
VÝVOJ A DOMESTIKACE
Vznik a vývoj koní
Původ předků dnešních koní lze stopovat až do doby před šedesáti milióny lety. V roce 1867 objevili poleontologové na jihozápadě USA ve vrstvách ze starších třetihor skoro úplnou kostru zvířete, které bylo uznáno za nejstaršího koně. Vědci ho nazvali Eohippus (Eos je jitřenka, hippos kůň), tedy kůň z úsvitu věků a našli i souvislý řetěz jeho následovníků až k vrcholu, jímž je náš domácí kůň.
Vývojová řada tedy vypadá takto:
EOHIPPUS
OROHIPPUS
MESOHIPPUS
PLIOHIPPUS
HIPPARION
Vývojovou řadu uzavírá vlastní rod EQUUS - kůň.
Na počátku lidských dějin žily dva typy divokých koní. Ty se přizpůsobily měnícímu se životnímu prostředí a nakonec se staly základem všech plemen domácího koně.
Prvním typem byl asijský kůň Převalského - KERTAK.
KERTAK
dodnes žije ve stepích Dálného Východu Střední Asie a v zoologických zahradách
jeho kohoutková výška je 130 - 140 cm, má mohutnou hlavu, stojatou hřívu, nemá kštici, ale má úhoří pruh a krátké silné končetiny
barva - plavá
Lehčí a jemnější byl TARPAN obývající ukrajinské a východoevropské stepi.
TARPAN
žil v oblasti stepí Kaspického a Černého moře
v 80. letech min. století byl vyhuben
jeho kohoutková výška byla 135 - 145 cm, byl ušlechtilejší a štíhlejší. Měl lehčí hlavu v nose slabě prohnutou a výše nasazený krk
barva - byla plavá, měl úhoří pruh a na končetinách černé kroužkování
Domestikace
Prvním typem byl asijský kůň Převalského - KERTAK.
KERTAK
Lehčí a jemnější byl TARPAN obývající ukrajinské a východoevropské stepi.
TARPAN
Domestikace
Dříve než člověk koně ochočil, panoval mezi nimi vztah lovce a kořisti. Je mnoho dokladů o tom, že v poslední době ledové byla stáda divokých koní pro pravěké lidi zdrojem obživy. Oblíbenou loveckou taktikou bylo zahánění skupiny zvířat na útes, aby se pádem dolů zabila. Potvrzují to mocné vrstvy koňských kostí nacházející se na mnoha místech ve Francii, například v okolí Lascaux a Solutré.
Za zkrocení koně pravděpodobně vděčíme kočovným kmenům Árjů, které putovaly ve stepích mezi Černým a Kaspickým mořem. Současně ale s největší pravděpodobností docházelo ke zdomácnění koně i jinde, např. na Arabském poloostrově, v Alpách, či Pyrenejském poloostrově.
Zkrocení koně mělo ryze praktické příčiny. V drsných stepních podmínkách byli právě koně ve srovnání s jinými zvířaty (např. se soby, kteří sice byli snadno ovladatelní, ale museli daleko za potravou) ve výhodě při hledání potravy. Původně se koně chovali v polodivokých stádech. Jejich maso sloužilo za potravu, z kůží se zhotovovaly stany a oděvy, trus se sušil na topení. Klisny poskytovaly mléko, z něhož se kvašením připravoval kumys, lehce opojný nápoj kočovníků. Časem se při kočování začala klidnější zvířata užívat k dopravě domácího vybavení jako soumaři. Přirozeně se brzy lidé na koních naučili jezdit a tak si usnadnili práci u stáda. Ještě dnes se tak chovají stáda koní v některých asijských částech, kde je kůň i pro lidi dvacátého století životně důležitý.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
